Quod non dedit fortuna, non eripit

Kapitola 3

13. května 2008 v 18:45 | norbert |  HP a ztracená naděje

Kapitola 3: Následky

"Lord Voldemort je zpátky, živý a v plné síle." Řekl s úsměvem. Quirell a Snape padli na kolena a políbili mu lem hábitu. "Teď začneme. Severusi svůj úkol znáš. Vrať se do Bradavic a informuj Brumbála. Quirelle ty pojď semnou. Co se týče tebe Anubisi rád bych aby ses k nám připojil, pokud nemáš jiné plány." "Jistě otče. Rád se k vám připojím." Řekl Anubis a vydal se za nimi. Vešli do trůnního sálu. Voldemort s Anubisemsi sedli a Quirell si stoupl před ně. "Co budeme dělat teď, mistře?" Otázal se Quirell tiše. "Teď ještě chvíli počkáme a pak začneme plánovat." Řekl Voldemort ledově. Najednou se hlavní dveře otevřeli a dovnitř vpochodovalo několik smrtijedů. Když uviděli svého mistra, poklekli a políbili mu lem hábitu. Pak se trochu zarazili, ale nakonec políbili hábit i Anubisovi."Mí věrní, svolal jsem vás sem, protože mám pro vás několik úkolů." Začal Voldemort. "Malfoyi. Ty se vydáš za našimi dobrými mozkomory a spravíš je o mém návratu. Řekneš, že je chci zpátky. Pokud budou souhlasit tak ať zatím dál zůstanou v Azkabanu. Potom ještě zajdeš navštívit Belatrix a pomůžeš jí utéct. Crabe, Goyle, Macknaire a Notte, vy se vydáte do obroviště a pokusíte se k nám přilákat obry, jejich pomoc by se velmi hodila. Šedohřbete ty svoláš na nejbližším úplňku své vlkodlaky. Ti se k nám přidají rádi." Dokončil Voldemort s úsměvem. "Mistře, mohu mít dotaz?" zeptal se Malfoy. "Jen se ptej můj mrzký příteli." Pokynul mu Voldemort blahosklonně. "Neměli bychom vyslat posla i k upírům? Myslím, že by se mohli přidat k vaší armádě zla." Řekl Lucius. "Nestrachuj se Luciusi. I na ně jsem už myslel. K nim se vydám já s mým synem a doprovodí nás Quirell." Řekl Voldemort. "A teď pokud už nemáte žádné další dotazy tak můžete jít." Smrtijedi se vydali pryč. Jen jednoho ještě Voldemort zarazil. "Luciusi, na moment prosím." Řekl Voldemort. Malfoy se vrátil a zadíval se na svého pána. "Mám pro tebe ještě jeden úkol. Budeš učit mého syna černou magii. Jasné?" "Jistě mistře." "A hned jak bude moct, se k tobě připojí i Belatrix." "Samozřejmě mistře, ale mohu mít jeden dotaz?" zeptal se Lucius, a když Voldemort přikývl, pokračoval: "Kdo to vlastně je. Pokud je to váš skutečný syn pak by černou magii uměl už dávno a pokud není tak proč jej tak nazýváte?" Voldemort se usmál. "Překvapuje mě, že jsi si toho jako jediný všiml. Vskutku to není můj skutečný syn, ale naproti tomu je světoznámý. Všichni jej znáte pod jménem Harry Potter." Řekl Voldemort a s potěšením sledoval Malfoyův překvapený obličej. Malfoy párkrát rychle zamrkal. "Aha, jistě mistře. Mohu už jít?" zeptal se tiše. "Jistě Luciusi." Řekl Voldemort. Počkal, až odejde a pak se otočil na svého syna a Quirella. "My už také půjdeme. Musíme se dostat k upírům co nejdříve." Řekl, chytl Anubise s Quirellem za ruku a přemístil se s nimi. Objevili se v hustém lese. "Kde to jsme, otče?" zeptal se Anubis tiše. Nechtěl to přiznat, ale to místo se mu nelíbilo. "Kousek od doupěte upírů. Teď už o nás určitě vědí a jejich Král se rozmýšlí, jestli nás příjme nebo ne." Řekl Voldemort tiše. Čekali jen chvíli, když se kolem nich začali objevovat postavy. "Král vás očekává." Řekla postava, která šla v čele uvítacího výboru. Ušli jen kousek, když se před nimi objevil vchod do jeskyně. Vedli je spletitými chodbami až do velkého sálu, který byl osvětlen pouze svíčkami. Na velkém dřevěném trůně seděl velký upír. "Vidím, že ses vrátil do svého těla co Voldemorte?" zeptal se upír tiše. "Stejně jako ty pořád trčíš na trůně, starý příteli." Odpověděl Voldemort s úsměvem. "Máš pravdu, vrátil jsem se. A žádám tvou pomoc. Tvou a tvého lidu." Řekl Voldemort už bez úsměvu. "O tom už jsme jednou mluvili, šanci jsi dostal a promarnil jsi ji." "Promysli si to ještě jednou. Situace se poněkud změnila." "To vidím, už sebou bereš i děti." "Toto je můj syn Anubis." Řekl Voldemort a sledoval upírovo překvapení, které se snažil zamaskovat. "Anubisi tohle je Leo. Je to vládce upírů na území Velké Británie." "Těší mě." Řekl Anubis ledově. Voldemort se na něj překvapeně podíval. Nemyslel si, že se naučí tak rychle ovládat svůj hlas a dokonce lépe než on sám. "Ten jestli není doopravdy můj příbuzný tak už vážně nevím." Řekl si v duchu. Leo jeho myšlenky zachytil a vykulil oči. "On není tvůj syn?" zeptal se ho. "Ne většina světa jej zná jako Harryho Pottera." Řekl Voldemort. Tentokrát už upír nedokázal skrýt své překvapení. Oči mu div nevypadly z důlků a pusa mu spadla snad až na zem. "To není možné." Zašeptal překvapeně. "Ale je příteli, ale je. Tak co vážně si to nerozmyslíš?" zeptal se znovu Voldemort. Leo si sedl a přemýšlel "Víš, že tě hodně z nás nemá rádo." "A taky vím, že je dokážeš přesvědčit." "Pořád jsi mi nedal žádný dostatečný důvod, proč bych to měl přijmout. Vytáhl jsi silný argument, ale ne dostatečný." "Tohle ty nepovažuješ za dostatečné?" vykřikl Voldemort. "Můj největší problém se ke mně připojil a ty to nepovažuješ za dostatečný důvod?" "Ještě stále je tu Brumbál." Řekl Leo tiše. "Brumbál? Ten starý senilní Dědek? Ten už pro mě není hrozbou. Teď když se ke mně přidal tady Anubis tak už Brumbál není problém. Stárne. Už mi chybí jen pár posledních věcí, abych nabyl sílu, kterou jsem měl už na začátku. Já nestárnu, ale Brumbál ano. Až nabudu zpět veškerou svou moc, bude Brumbál už jen pouhý detail." "Brumbál nikdy nebude detail, dokud nezemře." Řekl Leo. "Ano to máš pravdu." Přitakal Voldemort. "Zatímco se tady spolu vybavujeme mí věrní smrtijedi už obcházejí naše bývalé spojence. Mozkomorové se k nám velice rádi přidají a vlkodlaci jakbysmet. Poslové do obrovišť už jsou také na cestě. Až budu mít dost energie, vydám se do podsvětí a vynesu odtamtud na svět Démony pod svým velením a Brumbál padne. Teď už je jen na tobě jestli se přidáš k vítězné straně, nebo zůstaneš tady, ale až ovládneme svět, bude už pozdě na nějaká spojenectví. Rozmýšlej se dobře." Řekl Voldemort. Leo se zamyslel a vypadalo to že je vůbec neposlouchá. "Dobrá. Řekněme, že bychom přistoupili na tvé podmínky. Co z toho budeme mít my?" "Zaručení bezpečnosti a mé přátelství. To by vám mělo stačit." Řekl Voldemort. "Dobrá. Projednáme tvůj návrh a dáme ti vědět." "Budu čekat." Řekl Voldemort a otočil se. "Mohl bych si chvíli promluvit s tvým synem? O samotě prosím." Voldemort se na Lea zkoumavě zadíval a pak přikývl. "Počkáme na tebe venku." Anubis přikývl a otočil se na Leo. "O co jde?" zeptal se ledově a založil si ruce na prsou. "Přidal jsi se k němu dobrovolně, nebo tě přinutil?" "Dobrovolně. Dobro vyhrává jen v pohádkách. Ve skutečném světě je to obráceně." Řekl Anubis. "Co my tajíte? Vycítil jsem i z něj že my neříkáte všechno, ale on už se umí natolik ovládat, že jsem to z něj nedokázal vytáhnout. Povíš mi to ty?" "Nevidím důvod, proč bys to měl vědět." Řekl Anubis stejně ledově jako předtím. "No jak myslíš. Běž." Anubis lehce kývl hlavou na pozdrav a odešel. "Co si o tom myslíš?" zeptal se Leo jakoby to prázdného prostoru. "Myslím, že na to máme stejný názor." Odpověděl mu nějaký hlas. "Nevládneš, a přesto jsi moudřejší než já. Co mám teď dělat? Když ho odmítnu tak ohrozím všechny svého druhu a pokud příjmu tak se před ním budeme muset sklonit a poslouchat ho. Je to těžké rozhodnutí. Prosím poraď mi." Ze stínu vystoupila postava. "Tady bude každá rada drahá. Pokud by se nám podařilo poslechnout si celou tu věštbu, mohli bychom toho využít, ale takhle." "A kde se dá poslechnout celá ta věštba?" "To je ta otázka. Nikdo to neví. Slyšeli ji prý zakladatelé, ale nikdo neví, kde nechali ten záznam." "Co v jejich domech?" "Tam se nikdo už dlouho nedostal." "Ani ty?" "Ne, já jsem svou šanci prošvihnul. Netuším jak se tam dostat. Jediná další šance je dostat od něj Harryho." "Je mi to líto Remusi, ale bojím se, že není šance jej od něj dostat. Nevycítil jsem z něj žádné kouzlo. Vypadá to, že je s ním dobrovolně." "Takže vážně není žádná šance?" "Bojím se, že ne." "Pak jsme ztracení." Zašeptal Remus Lupin a sedl si na zem. "Třeba se to ještě zpraví. Myslím, že bude chtít nastoupit do Bradavic. Pokud to udělá tak by se ještě dal ovlivnit." "Myslíš? Když zůstane dva měsíce u Voldemorta a bude se u něj učit, myslíš, že ještě půjde ovlivnit?" "Asi ne." Připustil Leo. "A co kdybych se k němu přidal jen na oko. Pak bych mohl ovlivň..." "Ne víš sám moc dobře, že on si zajistí tvou poslušnost." "Opět máš pravdu. Co mám tedy dělat." "Musíš si vybrat. Buď se k němu přidáš a budeš mu sloužit, nebo se přidáš k Brumbálovi a všichni tví poddaní si budou muset neustále krýt záda." Shrnul celou situaci Remus. "Budu to muset projednat s ostatními. Podle nich se pak rozhodne. Vyřiď Brumbálovi že mu dám vědět." "Jistě budeme čekat Leo a opatruj se." "Ty také Remusi, ty také." Remus jen přikývl a vyšel ven tajným východem. Leo si povzdechl a také se zvedl. Šel svolat velkou upíří radu. Tohle musí projednat. Mezitím už se Voldemort se svým synem a Quirellem přemístili na Hrad temnoty. "Můžeš jít Quirelle." Řekl Voldemort když si sedl na svůj trůn. Když Quirell odešel, otočil se na svého syna: "Co ti chtěl?" "Nic důležitého otče. Jen se ptal, jestli jsem se k tobě přidal dobrovolně nebo jsi mě přinutil." "Jen na to?" "Ještě se ptal na jednu věc." "Ano? Na jakou?" "Ptal se mě, co před ním tajíme." Voldemort zbledl ještě víc než doteď. "A co jsi mu odpověděl?" "Že ho to nemusí zajímat. Přesto zajímá mě, o čem to mluvil." Zeptal se Anubis. "Nic důležitého." Řekl Voldemort a odvrátil se od svého syna. "Pokud to není nic důležitého tak se nic nestane, když to budu vědět ne?" zarazil ho Anubis. Voldemort si povzdechl. "Teď ti to neřeknu. Budeš se učit nitroobranu a podle toho jak ti to půjde, se to pak dozvíš. Souhlas?" "Dobře. Ale řekni mi proč?" "Protože nechci, aby to věděl Brumbál." "To chápu." Odpověděl Anubis. V tu chvíli dovnitř vešel Lucius Malfoy s nějakou ženou. "Můj pane." Vykřikla žena, když si všimla Voldemorta a padla na kolena. Připlazila se k němu a políbila mu lem hábitu. "Rád tě opět vidím. Má nejvěrnější Belatrix." Řekl a otočil se na Malfoye: "Jak dopadlo vyjednávání s mozkomory?" "Výborně mistře. Rádi se k nám opět přidali a jsou šťastní, že jste zpět. Pokud se to tak dá říct." "Dobře Luciusi teď můžeš jít." Řekl a otočil se na Anubise. "Můj synu tohle je tvá nová učitelka černé magie, Belatrix Lestrangeová." "Už pouze Blacková, mistře." Řekla Belatrix. "Rodulphus Azkaban nepřežil." Řekla tiše. "To je mi líto." Ozval se poprvé Anubis. Přešel k ní a natáhl ruku. "Anubis Zmijozel." Bela přijala jeho ruku a potřásla si s ním. "Belatrix Blacková. Těší mě, že poznávám syna pána všeho zla." "Potěšení je na mé straně." Odpověděl Anubis a lehce jí políbil ruku. Belatrix se začervenala. Voldemort jen pobaveně zakroutil hlavou. "Ještě ji polib a máš to v kapse." Blesklo Voldemortovi hlavou. Hned s ní zatřepal: "Na co to sakra myslím? Vzpamatuj se sakra." Okřikl sám sebe. "Belo, začneš učit mého syna černou magii ano?" "Bude mi potěšením." Řekla Bela a uklonila se. "Výborně. Tak běžte." Řekl, posadil se na trůn a začal spřádat své plány. Anubis a Belatrix vyšli ze síně a vyrazili do soubojové místnosti. Po cestě ji Anubis chytl za ruku a když se na něj jen usmála, stiskl ji a šly spolu dál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Senko Senko | 14. května 2008 v 13:14 | Reagovat

Hej něco mu uteklo asi ale nemá být Harrymu 11?Já jen že tak laškuje z Belatrix.... Jinak v pohodě povídka:)

2 Narnenlos Narnenlos | Web | 14. května 2008 v 17:12 | Reagovat

já teda naprosto souhlasim se Senko... ve všem

3 zzbazza zzbazza | 14. května 2008 v 18:19 | Reagovat

je to supr, ale s tou belatrix je to vazne trosku moc:)

4 Hallten Hallten | E-mail | Web | 14. května 2008 v 18:26 | Reagovat

je top pekny i když mi tam ensedí naky chovaní, ale co no. Jinak souhlasim s tima nade mnou:)

5 norbert31091 norbert31091 | E-mail | Web | 15. května 2008 v 7:56 | Reagovat

No bude mu 12. Je pravda že je to trošku přehnané, ale mám s tím vztahem určitý plán. Nemusíte se bát. Dlouho jim to nevydrží. Zatím ahoj a dík za komenty

Norbert

6 KiVi KiVi | Web | 15. května 2008 v 21:28 | Reagovat

cože? co to s tou Belou vyváděl? To jsou všichni Smrtijedi včetně Voldyho a Anubise nadrogovaný? vždyť to je ještě malý dítě který není schopný někoho milovat...to je hoooodně přehnaný...kdyby mu bylo třeba 17 tak neřeknu ale tohle....mno dobře tak třeba budou kamarádi a on jí bude brát jako matku...to by ušlo xD

7 Dark Dark | Web | 18. května 2008 v 19:28 | Reagovat

noo, co na to říct? jestli máš s tím párem něco v úmyslu, tak budiž, to by se dalo přejít....jinak nevidím nijakou vetší chybu....snad jenom...co dělá vlkodlak u upírů? nejsou to náhodou nepřátelé na život a na smrt?...ale tak to je vedlejší....měj se a pokračuj stejně dobře....Dark=)

8 Tamia de Moon Tamia de Moon | 23. května 2008 v 18:21 | Reagovat

KiVi: CO? NENÍ SCHOPNÉ? Tě asi zastřelím, ženská. A Ginny je co, podle tebe? Marťan? Pokud si dobře pamatuji, zamilovala se do Harryho, když jí bylo DESET. A nikdy ji to nepřešlo, tak mi tu... Vím jak jsi to myslela a akceptuji tvůj názor a v jistém ohledu s tebou souhlasím, ale způsob, jakým jsi tuto myšlenku prezentovala, je poněkud zavádějící. Děti v každém případě milovat MOHOU. (Omlouvám se, mám sklon trochu zbytečně vyjíždět.)

9 Nefre Nefre | 1. června 2008 v 9:51 | Reagovat

Jo taky mám pocit, že s Bell je to trošku moc, ale ruku na srdce kdo se nezamiloval do paní učitelky? Věřím, že to máš promyšlené takže budu čekat co dál a nadávat až potom.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama